Pamatujete si na svůj první mobilní telefon? Já ano, byl takový docela tmavý. Myslím si, že šedý a musím říct, že se mi ani moc nelíbil. Protože byl takový velký a docela těžký. A vždycky když mně spadl na zem, tak mi ihned celý křupl. A tohle vím, protože mě spadl čtyřikrát během týdne. Bála jsem si mobil brát do ruky, abych ho nějak nerozbila. Takže jsem ho ani v ruce moc nemačkala, padal mi velmi často z ruky. Já vím, je to paradox. Ale já jsem nevěděla, co mám s takovým mobilem dělat. Navíc jsem si ho ale poslední dva roky velmi přála, ale protože byly mobily tehdy ještě docela vzácné u obyčejných lidí, tak jsem ho dostala až po dvou letech mého prošení.

Když jsem mobil potom měla, byla jsem ráda, ale opět jsem stejně s ní neměla co dělat. A víte proč? Protože jsem neměla žádné kamarády ani kamarádky, komu bych mohla zavolat. Nikdo neměl mobil. No dobře, i kdyby někdo měl v okolí z dětí telefon, tak bych stejně asi nemohla volat, protože volání bylo hodně drahé a já stále neměla kredit. Volání tehdy stálo za minutu asi třicet korun.

Já vím, vy se mi smějete, protože nyní je volání zadarmo.  Když máte třeba paušál, který je výhodný. Jenomže v té době paušálu vůbec nebyl a volání bylo opravdu drahé. Taky si pamatuji, že esemeska stala třeba deset korun anebo patnáct korun. A je to opravdu moc drahé na tu dobu. A dneska si mobil pořídíte třeba za pár korun a k tomu nějaký paušální tarif, kde budete taky platit opravdu málo peněz. V dnešní době mít mobil se opravdu vyplatí, je to o hodně levnější než dříve. Maminka mi vždycky říkala, že mobil, který mi tehdy kdysi koupila, tak to byla skoro její celá měsíčné výplata. Ale ona jí prý na ten mobil ještě přispěla babička a táta, takže všechno docela bylo v pohodě. Nyní můj syn má taky mobil, a dokonce se i na něm dobře učí do školy.